Otavské dorty - s láskou a péčí

Kdyby mi ještě před půlrokem někdo řekl, že budu péct a potahovat dorty a co víc, ještě kvůli tomu založím stránky, patrně bych si klepala na čelo. Vše se ale seběhlo neskutečně rychle a myšlenka na Otavské dorty plynula jako samozřejmá součást mého nového zapálení. A jak nadšeně zvolával jeden můj spolupracovník při pracovních poradách: "Ty nápady tady jsou!", musím konstatovat, že tu opravdu jsou!

Párkrát se mi stalo, že mi lidé řekli, že se tím, myšleno pečením dortů, mohu živit. Když pominu fakt, že bych byla dříve rozvedená, než si vydělala nějakou tu korunu, musím konstatovat, že nemohla. Proto nelze veškeré mé počiny konat jinak, než s láskou a péčí.

Poměrně brzy jsem došla k závěru, že potahovaný dort není nic jiného než výtvarné dílo. Může být více či méně zdařilé, ale pořád jde o dílo. Prohlédla jsem všechny možné stránky a fotografie dortů (potahovaných), abych toto prohlášení mohla zodpovědně učinit, ještě dříve, než jsem vzala modelovací hmotu do ruky.

Jako malá holka jsem se vždy musela podívat do výlohy místní cukrárny, kdykoli jsem šla okolo. Celé roky tam byly vystavené stejné makety dortů. Popravdě, mnohokrát jsem řešila, jestli to jsou makety, protože vypadaly tak věrně, nicméně byly tam pořád. Co mě fascinovalo nejvíce, byla rovina, na kterou byly uhlazeny, aby mohly být ozdobeny. Celé následující roky mě pronásledovala myšlenka, že nikdy nebudu moci upéct dort, protože jej nebudu schopná vyrovnat do té roviny, kterou jsem vždy obdivovala ve výloze dnes již dávno zaniklé cukrárny.

Druhé výročí Otavských dortů si zaslouží krátké ohlédnutí. Za dva roky jsem potáhla 40 dortů, v prvním roce 24, ve druhém 16 a to i navzdory tomu, že jsem nastoupila do práce z částečného na plný úvazek.

Rok se s rokem sešel a je čas udělat krátké ohlédnutí. I přes poměrně náročné období se mi podařilo vytvořit 12 potahovaných dortů. Také jsem začala experimentovat s raw dorty a přidala novou techniku Airbrush. Zkusila jsem i první 3D dort.