Otavské dorty - s láskou a péčí

Na Čokolínu jsem narazila zcela náhodou při brouzdání na netu, přestože se jedná o regionální patentovaný produkt. Napsala jsem na uvedený kontakt e-mail s dotazem, kde mohu tuto hmotu zakoupit a přišla mi odpověď, že následující den bude paní cca 20 km od Strakonic na farmářských trzích i s Čokolínou. Z trhu jsem si přivezla testovací krabičku s několika různě barevnými kousky. Přestože hmotu nemám ještě zcela osahanou, musím se kvůli překvapující chuti podělit o první dojmy. Navíc se jedná o další hmotu, která snese šlehačkové a jinak vlhké krémy!

První dojmy

Prvním dojmem je jednoznačně chuť a faktická jedlost hmoty. Když do hmoty kousnete, nejdříve máte dojem, že jste zcela správně kousli do nějaké cukrářské hmoty a následně se vám v další fázi na jazyku rozprostře delikatesní chuť čokolády. Protože patřím mezi milovníky bílé a mléčné čokolády, je mi tato chuť velmi příjemná.  Ze všech ochutnaných hmot se v mžiku z hlediska chuti stala mou nejmilejší.

Protože jsem měla k dispozici jen malé kousky hmoty, zkusila jsem narychlo drobné modelace. Vykrajování, růžičky, silikonové formičky a jednu pidi figurku.

Čokolína je velmi jemná hmota. Můžete ji pořídit v barvě bílé, smetanové, černé či jinak barvené. Při barvení, dle sdělení,  barvy velmi dobře absorbuje  a díky tomu použijete mnohem menší množství barviv než u ostatních cukrářských hmot. 

Čokolínu musíte válet na škrobu (Solamylu), moučkový cukr nemá ráda. Protože obsahuje kakaové máslo, brzy vám začne v rukou tát. Nic se neděje, hmotu odložte a pokračujte za chvilku.

Při modelování figurky se mi zdálo, že hmota má tendenci zanechávat na sobě otisky prstů. Po použití šelaku (lesku) na výsledné pidi figurce se tento dojem ztratil, nicméně figurce zůstává takový mastný vzhled. Řešením je nenechat hmotu v rukách zcela roztát, což se mi zatím moc nedařilo.

Před použitím šelaku.

Po použití šelaku.

Na úplně jemné detaily asi nebude optimální, ale ještě neházím flintu do žita. Až budu mít hmoty více a dám tomu více času, řeknu vám. Nicméně, beru to tak, že je vždy něco za něco. Budu-li chtít, aby byla figura opravdu jedlá, přistoupím na kompromis, že figurka nebude toliko propracovaná. Také mě napadá na detaily případně použít SmartFlex. Nuže, uvidíme.

Co se týká natlačování do silikonových formiček, paní radila nejdříve vysypat škrobem. Mě se formičku nedařilo vysypat rovnoměrně a tam, kde mi zůstalo malilinko větší množství škrobu, přilepil se na hmotu a kazil vzhled vyklopeného tvaru – ani šelak (lesk) nepomohl. Proto jsem zkusila osvědčený postup u jiných hmot a formu i s Čokolínou šoupla na chvilinku mrazák. A výsledek byl parádní! Tvary šly pěkně vyndat i bez vysypání škrobem a vzhledově byly nádherné! U písmenek a čísel to chce při natlačování grift. Nicméně mě paní upozornila, že mrazák nemám používat, stačí prý na chvíli odložit nebo dát tak na 5 minut jen do lednice. Dále jsem byla upozorněna, že na jemné kontury hmota není optimální. Předpokládám, že paní měla namysli vypichovače typu veselá abeceda. Popravdě – zapomněla jsem ji vyzkoušet. Tak až příště.

Zkusila jsem ještě rychlou modelaci růžiček. Hnědé a červené. Hnědý kousek hmoty byl chuťově jiný než ostatní. Byl více čokoládový a i strukturou malinko jiný. Nicméně na práci se mi jevil stejný. 

S hmotou se mi celkově modelovalo jinak než se SmartFlexem. Cítím, že to chce cit a cvik.

Tak to jsou mé první domy z Čokolíny.

Dojmy II

Od prvního setkání s Čokolínou uplynulo zhruba čtvrt roku. Od té doby na potažení dortů používám výhradně ji. Chvíli mi trvalo, než jsem se s ní popasovala. Ustálila jsem se na modelaci růží, dále ji používám do formiček - jak na písmena, tak na perličky, a na potahování dortů. Co se týká modelace růží, tam není třeba nic, než modelovat tak, jak jste zvyklí. Co se týká používání formiček, po natlačení hmoty do formičky stačí dát formičku max. na pět minut do lednice. Nikdy ne na mrazák! Již jsem si oproti prvním dojmům vyzkoušela, že Čokolína nesnáší nízké teploty a co možná, velké výkyvy teplot. V důsledku těchto tepelných změn či nízkých teplot se má tendenci rosit. 

Nejvíce jsem si oblíbila Čokolínu - slonovou kost. Tato základní barva neobsahuje barviva a jako podklad pro další ozdobení dortu je optimální. 

Růže z Čokolíny - slonová kost. Potah i ostatní detaily na fotografii jsou z téže Čokolíny.

Růže z barvené Čokolíny.

Potahování

Ze začátku jsem se bála hmotu propracovat. Měla jsem strach, aby hmota pak nebyla příliš měkká, nelepila se a nezůstávaly na ní otisky. Všechny tyto obavy byly naprosto zbytečné. S každým dalším dortem jsem hmotu propracovávala víc a víc, až ji skutečně propracovávám do stavu naprosté vláčnosti. Ano, dávám si pozor, aby se mi pod rukami neroztála, ale to se mi ještě nestalo. Byť se doporučuje ji vložit na chvililinku do mikrovlnky, aby povolila, nedělám to. Raději si hmotu rozdělím na díly a nejdříve ji zpracovávám po dílech, které pak spojím v jeden.

Důležité je, jak jsem již psala výše, hmotu podsypávat škrobem. Pak se již jen válí a valí...

...a válí, placku několikrát otáčím a vždy podsypávám až mám vyváleno!

Placka na obrázku je z bílé Čokolíny a byla naprosto perfektně propracovaná. V základní barvě slonová kost se mi stává, že se sem tam občas vyskytne kousíček nezpracovaného tuku. Protože jej ale lze zahlédnout včas, lze jej i bezpečně vyndat, aniž by se potah-placka porušila, resp. dalším válením se vše vyrovná. Všimla jsem si, že po vyválení placka vždy lépe vypadá zespodu než svrchu. Zespodu je krásně hladká, a proto placku před nanesením na dort otáčím. Tohoto manévru se případně nebojte, čokolínová placka to vydrží. Vyzkoušela jsem si, že při potahování Čokolínou potřebujete mít opravdu velký přebytek placky, pokud chcete předejít faldům na dortu. U jiných hmot dávám jako minimum + 3 cm, u Čokolíny klidně + 6 až 8 cm a více - viz obrázek níže.  

Díky tomu velkému přebytku se lze vyhnout faldům. U hmot, jako např. SmartFlex či K2 se dokáži vypořádat i s takřka žádným přebytkem bez faldu. U Čokolíny se mi to zatím jinak, než s dostatečně přebývající plackou nepovedlo. Třeba ještě na to získám grift, prozatím se řídím tímto postupem. Po nanesení placky na dort přebytečnou hmotu neodřezávejte dokud Čokolínu neuhladíte po celém obvodu dortu. Pokud byste ji odřízly hned, budete na tom stejně, jako kdybyste si vyváleli placku bez přebytku a budete bojovat minimálně s jedním nepříjemným faldem.  (Postupů na potažení dortu je na netu dostatek včetně videí, proto se tomu zde nevěnuji). 

Pokud máte dobře upravený dort, již nebudete mít skoro žádnou práci s uhlazováním. U Čokolíny jde velmi dobře tvarovat hrany obvodu dortu. Ne že by to nebyla fuška, ne že by se mi to vždy po celém obvodu podařilo, ale jde to.

Čokolína nemá ráda nízké teploty. Pokud má před předáním oslavenci zůstat v lednici přes noc, snižuji výkon lednice, resp. zvyšuji teplotu na 6 až 8 stupňů Celsia. 6 stupňů Celsia v mé lednici je již bezpečných. Při 4 stupních a méně  se při dlouhém pobytu v lednici začne rosit. Nicméně po odpočinutí v chladu/lednici získá potah příjemný sametový vzhled. Přestala jsem proto zcela používat při finalizaci dortu šelak a dort vypadá báječně!