Dort č. 50_Krteček a kamarádi

13. 5. 2018

Dlouho jsem přemýšlela o tématickém zaměření dortu. Krteček byl až třetí nápad a jsem ráda, že jsem si na něj vzpomněla. I přes nesnáze, se kterými jsem se při tvorbě postaviček potýkala, to byla volba vzhledem k věku dítka výborná.

Záměrem bylo udělat 3-4 větší postavičky. Krtečka, zajíčka, myšku a třeba i žabičku v prostředí louky či lesa. Les se mě zamlouval více - srmčky a nad nimi sluníčko s mráčky. Ještě jsem alternovala, zda neudělat květiny a co střed kytky to jedno písmenko jména malé oslavenkyně. Tuto možnost jsem zavrhla a smrčky se sluníčkem nakonec také. Na tvorbu smrčků mě již nezbýval čas a trochu se mě pořád nelíbila představa sluníčka na "drátku" zapíchnutého nad stromky. Drátek v tomto případě vnímám jako rušivý element.

Sice jsem z počátku roku tvořila figurky zvířátek, ale ta byla o poznání menší a tak jsem úplně zapomněla, jak se větší figurky mohou sesedat. S touto nepříjemnou skutečností jsem se, bohužel, potýkala až na žabičku u všech figurek. Zelenou hmotu na žabičku jsem měla uloženou delší dobu a byla patrně již trochu vyschlá a nebyla tak měkká, jako ostatní hmoty. Nevýhodou krtečka, zajíčka a žabky je, že hlavička i tělíčko jsou z jednoho kusu hmoty. Proto jsou na sesednutí náchylnější, než když máte tělíčko a hlavičku zvlášť a můžete je nechat nejdříve zaschnout a pak až zkompletovat. Přestože jsem jednodílné figurky zkoušela napíchnout na špejli a fixovat je tím, nebylo to co platné.

Překvapilo mě, jak rychle a vcelku obstojně jsem vymodelovala postavičku krtečka, ale co naplat, po poměrně krátké době se z něj stal správně podsaditý krtek. Kdyby mě netlačil čas, zkusila bych to znovu - udělala bych jádro, které bych nechala zatvrdnout a pak na něj nanesla tvarovací hmotu a pak teprve zkoušela modelovat - těžko ale říct, jak by se s tím pracovalo a zda by to potíže se sesedáním vyřešilo.

Druhý nápad, který bych zkusila, kdyby mě netlačil čas, by bylo objednání tužší hmoty - například SmartFlex Models. Modeluji totiž ze SmartFlex Vevetu. Zdá se mi, že je v poslední době jakoby měkčí. Ale to se mi může opravdu jen zdát. Měkčí prostě je, a přestože píšou, že se z něj dá modelovat (a to se dá), tak je dle mého názoru primárně určen pro potahování. Na myškách na obrázku je krásně vidět, jak to vypadá, když pospícháte a byť máte dvoudílnou figurku (tělíčko+hlavičku), tak pokud jednotlivé díly nenecháte alespoň do druhého dne samostatně oschnout, tak vám při unáhleném sestavení figurka nepříjemně sesedne - viz myška s šedým bříškem. Druhá myška s hnědým bříškem, byť také není optimální, vypadá rozhodně lépe. Stačilo počkat do druhého dne..... Myšku jsem musela chtě nechtě předělat. Také si můžete všimnout výškového rozdílu. To vás také pěkně pozlobí, když díky sesedání nesedí výšky postaviček.

Kompletní sestava v přípravné fázi.

Po vypořádání se s figurkami jsem se těšila na zdobení boků dortů. Věděla jsem, že budu dělat jahůdky, kopretiny a fialky - resp. něco, co má fialové květy. Nevěděla jsem ale, co od toho čekat. Jak to celé dopadne. Vymezila jsem si na to poměrně dost času a zkoušela. Jahůdky a ostatní kytičky se vcelku povedly a hned na první pokusy. Boky dortu jsem zdobila ještě před sesazením s podložkou. Podložku potahuji nejméně den dopředu, ale lepší jsou dva dny. Tentokrát jsem zvolila větší průměr podložky, a proto jsem pro lepší manipulaci a uchování dortu v lednici přistoupila na variantu sestavení až na úplný závěr. No, nebylo to úplně ono.

Když dort vytáhnete z lednice, tak se v důsledku rozdílných teplot hmota orosí. Aby vám na potahu nezůstávaly otisky prstů, musíte pro manipulaci s dortem (pokud víte, že na něj bude třeba sáhnout) počkat, až oschne. Když čekáte až oschne, povolí krém v dortu a pod potahem. Pokud se vám nepodaří dort položit na podložku přesně a potřebujete s ním byť jen lehce pohnout a opřete se do dortu a zatlačíte, zdeformujete si pracně uhlazený dort. Prostě někdy si nevyberete, co je lepší. Pomačkaná místa na dortu jsem se pokusila lehce uhladit. No naštěstí se alespoň okraje podařilo trochu srovnat.

Další co bylo potřeba vyřešit - kam dát to krásné sluníčko. Nakonec jsem jsem jej vložila do studánky, kde má představovat odraz ve vodě. Zkoušela jsem kolem studánky udělat kamínky, ale rušily mě tam. Více se mi líbí, jak říkávám, čisté linie a studánku nechala neohraničenou. Původně jsem také plánovala úplně jiné rozvržení figurek na dortu. To ale dávalo smysl s lesem v pozadí.